Girl in a white dress, oil on textured oil paper, 46x59 cm

I remember how, as a little boy, I walked past a small old bookstore in Vyškov on my way to school, where reproductions of famous painters used to be displayed behind the window. I still remember some of them to this day. Alfréd Sysley - Landscape with a bridge, or a pine forest by I. I. Šiškin. This is where it may have started when I admired these beautiful paintings and wished I could paint something like that. Of course, these attempts of mine always ended in failure. But after some time I tried again. This lasted with fairly long breaks until I was 29, when I had a breakthrough and started to do well. That's when I quit my job and found a job as a night watchman to have more time to paint, but mainly to study music. My main goal at the time was to become a jazz musician, and painting was on the sidelines. At that time, I became friends with Miloš, a young Christian. Questions about the meaning of life took on a new dimension and I slowly began to understand that Jesus has the answer. How he lived, what he spoke, what he acted, how he thought, all this represented the fullness of humanity and Divinity. I decided to follow Him and leave everything that filled me up until now. The meaning of my life became to live with the Lord Jesus and to serve him. I understood that my calling was not to be a painter and a musician, but one of his servants.

For the next 25 years, I worked as a sales clerk in capital construction. I got married and my wife Terezka and I share faith and Christian life values. And with us also our two daughters Miriam and Martinka.

When I was fifty-five years old, I lost my job and could not find anything for a long time. After a year of unemployment, I understood that I would no longer be able to find a job in the field, and I wondered which direction to take. Try painting? Will I still be able to paint after so many years? If it is God's will, something may open up for me in the art field. After many prayers and searching for God's will, I picked up a brush years later and tried to paint something. It didn't go very well at first, but I made quick progress. It was a great encouragement that I needed so much in that time of failures. Although nothing opened, the Lord had something else in store for me. After the death of my father, it was necessary to take care of my mother, who already suffered from senile dementia and was not able to take care of herself. We took her to our home. She gradually weakened until she remained permanently lying down. She lived with us for ten years until her death. During this period, when I was at home as a carer, most of my paintings were created. You couldn't do many things during this caregiving service, but you could paint. An hour or two between feeding and changing diapers. There were also periods when I didn't get to paint for several months.

"Look for your strength in the Lord, in His great power."

The Lord gave me strength for this often demanding service. The moments when I could sit down at the painting easel were for me moments of joy, relaxation, pleasure and encouragement. Almost all the paintings were created at home in my small makeshift studio. It requires my way of working, my possibilities, and what I want to express and how.

Vzpomínám si, jak jsem jako malý kluk, chodil ve Vyškově cestou do školy kolem malého starého knihkupectví, kde bývaly za výlohou vystaveny reprodukce známých malířů. Na některé si pamatuji dodnes. Alfréd Sysley - Krajina s mostem, nebo borovicový les od I. I. Šiškina. Tady to možná začalo, když jsem obdivoval tyto krásné obrazy a přál si umět něco takového namalovat. Samozřejmě tyto mé pokusy končily vždy neúspěchem. Ale po nějakém čase jsem to zkoušel znovu. To trvalo s poměrně dlouhými pauzami až do mých 29 let, kdy nastal průlom a začalo se mi dařit. Tehdy jsem odešel ze zaměstnání a našel si místo nočního hlídače, abych měl více času na malování, ale hlavně na studium hudby. Mým hlavním cílem v té době bylo stát se jazzovým hudebníkem a malování bylo na okraji zájmu. V té době jsem se spřátelil s Milošem, jedním mladým křesťanem. Otázky po smyslu života dostaly nový rozměr a já začal pomalu chápat, že odpověď má Ježíš. To, jak žil, co mluvil, co konal, jak smýšlel, to všechno představovalo plnost lidství i Božství. Rozhodl jsem se Ho následovat a opustit všechno, co mě doposud naplˇnovalo. Smyslem mého života se stalo žít S Pánem Ježíšem a sloužit mu. Porozuměl jsem, že moje povolání není být malířem a hudebníkem, ale jedním z jeho nepatrných služebníků.

Následujících 25 let jsem pracoval jako obchodní referent v investiční výstavbě. Oženil jsem se a s moji manželkou Terezkou sdílíme víru a křesťanské životní hodnoty. A s námi i naše dvě dcery Miriam a Martinka.

Když mi bylo padesát pět let, přišel jsem o práci a dlouho jsem nemohl nic najít. Po roce nezaměstnanosti jsem pochopil, že práci v oboru už neseženu a přemýšlel jsem jakým směrem se vydat. Zkusit to s malováním? Budu ještě schopen po tolika letech něco namalovat? Bude-li to Boží vůle, může se mi něco otevřít ve výtvarném oboru. Po mnohých modlitbách a hledání Boží vůle jsem vzal po letech štětec do ruky a zkoušel něco namalovat. Ze začátku to moc nešlo, ale dělal jsem rychle pokroky. Bylo to v té době samých nezdarů velké povzbuzení, které jsem tolik potřeboval. Neotevřelo se sice nic, ale Pán měl pro mě připravené něco jiného. Po smrti otce bylo potřeba se postarat o maminku, která už trpěla stařeckou demencí a nebyla schopna se o sebe starat. Vzali jsme ji k nám domů. Postupně slábla až zůstala trvale ležící. Žila u nás deset let až do své smrti. V tomto období, kdy jsem byl doma jako pečovatel, vznikla většina z mých obrazů. Při této opatrovatelské službě se nedalo dělat mnoho věcí, ale malovat se dalo. Hodinu, dvě mezi krmením a přebalováním. Byly i období, kdy jsem se k malování nedostal i několik měsíců.  

"Svou sílu hledejte u Pána, v Jeho veliké moci."

Pán mi dával sílu k této mnohdy náročné službě. Chvíle, kdy jsem mohl usednout k malířskému stojanu, byly pro mě chvíle radosti, odpočinutí, potěšení i povzbuzení. Téměř všechny obrazy byly vytvořeny doma v mém malém provizorním ateliéru. Vyžaduje to můj způsob práce, mé možnosti, i to co chci vyjádřit a jakým způsobem.